Mám absťák…

Ano, jsem závislá …

Má závislost trvá několik let …

Teď už mám, ale krizi …

Dostavily se abstinenční příznaky …

Několik měsíců jsem bez své drogy …

Přemýšlím nad tím jak si opatřit svou dávku …

Ano, jsem závislá na Turecku 🙂

Je to těžká závislost …

Myslím si, že je to nevyléčitelné …

Snažím se najít náhražky a utišit tím abstinenční příznaky …

S touhle drogou je to s jakoukoliv jinou.

Prostě to jednou zkusíte a už v tom lítáte.

Stačí jedna šíleně sladká baklava, turecké kafe, jedno malé čerstvé a šťavnaté

Ovoce …

Už jen ten turecký vzduch …

Nadechnete se a je to jako rajský vzduch. Cítíte jak proudí do celého vašeho těla a jste v extázi.

Achhhhh

Na této droze je nejnebezpečnější to, že se dá aplikovat do těla mnoha způsoby.

Ústy … ať si v Turecku koupíte co chcete, je to tam a nutí vás to jíst víc a víc a

tím do těla dostáváte víc této návykové drogy.

Ušima … ta turecká hudba a melodie tureckého jazyka co se vám zaryje do hlavy…nedostanete ji prostě jen tak ven … je to tak

rytmické … může vám to způsobit trhavé pohyby vašeho těla, tak, že neposedíte klidně ani minutu.

Droga vám změní váš názor na to co je to kvalitní hudba.

Očima … vaše očí se nedokážou nabažit těch krás této země. Chcete vidět víc a

víc. Droga způsobí to, že rozkřikujete všude kolem, že Turecko je ta nejkrásnější země na světě.

Nosem … vůně, vůně jídla, vůně moře, vůně květin, vůně vašich tureckých

blízkých. Pak můžete čichat k čemu chcete, ale nic vám tak nebude vonět jako Turecko.

Pozor dokonce i dotekem se vám do těla dostává tato návyková látka.

Je jedno jestli se dotknete nějaké turecké věci nebo přímo Turka 🙂

Vypadá to, že je úplně nemožné se této droze vyhnout.

Ale znám i vyjímky…ochutnávají, dívají se, čichají, poslouchají a dotýkají se, ale nic to s nimi nedělá.

Přikládám to nějaké vrozené silné imunitě, která odolává všem lákadlům této

návykové látky.

Popravdě jsem ráda, že nejsem imunní. Je to krásné mít tuhle závislost.

Celkově vás vlastně tahle droga nijak neomezuje do doby než z Turecká

neodcestujete.

To se přísun drogy snižuje a snižuje až je na nule.

Dostavují se abstinenční příznaky.

zvýšená únava – to je jasné, droga vám dávala energii speciálně z Tureckého slunce, které prostě tady není. Kouknete z okna, je červenec a ono zase prší. To se vám ani nechce vstát z postele.

Podrážděnost- štve váš jak vám nikdo nerozumí. Říkají vám, že si zvyknete a vy víte, že je to naprostá blbost… Lidi kolem vás nechápou co na tom Turecku prostě vidíte…

Reagujete podrážděně a místo, aby jste vysvětlovali, odcházíte (možná třísknete dveřma a při  odchodu dodáte Alláh Alláh nebo salak 🙂

Neklid- ruce se vám třesou, chodíte v kruhu, ale stejně se neudržíte a už za pár minut otvíráte Youtube a pouštíte si oblíbenou tureckou písničku nebo turecký seriál.

Úzkosti- tohle je hodně těžké. Přepadají váš myšlenky, že už se nikdy do Turecka

nepodíváte. Najednou vám příjde Turecko moc daleko. Buší vám srdce při

pomyšlení na to, že by vám došly peníze a vy jste neměli na letenku do ráje:)

Deprese-

upadáte do deprese.

Svět kolem vás je šedý a lidí kolem vás jsou jak mumie bez náznaku mimiky ve

tváři…úsměv SIFIR, oční kontakt SIFIR, možnost pokecu v autobuse, na zastávce, v řadě na poště SIFIR … Vypadá to, že si nezvyknete žít bez drogy.

Zvracení- tělo si nedokáže zvyknout na ovoce a zeleninu bez chutě, voda chutná jinak …

Achhh Erikli …

Po dlouhé době braní drogy si těžko zvykáte třeba na vepřové párky, sladké není sladké, na baklavu nebo künefe prostě nic nemá …

A to nejhorší po čem vám bude fakt špatně je ČESKÝ TUREK neboli turecká káva.

EU zakazuje různé názvy, musím poslat návrh na zákaz používání názvu pro české kafe s lógrem-turecká káva…tohle fakt ničí pověst pravé turecké kávy …

Halucinace- zdá se vám, že lidi kolem vás mluví turecky, sedíte doma v Česku, žaluzie máte zatažené a myslíte si, že je venku krásně slunečno a za rohem je moře…jste      doma v Antalyi. Žadoníte„Nechte mě! Možná jsou to halucinace, ale aspoň na chvilku jsem zase doma .“

Jak se dá tohle přežít?

Za pár měsíců jsem se s tím musela naučit žít a abstinenční příznaky eliminovat na minimum.

Jak to zvládám:

  1. Udržuju si své turecké návyky i tady (mám doma malé Turecko v Česku)

-ráno uvařím turecký čaj a popíjím ho až do oběda

-u nás doma musí pořád běžet nějaký turecký seriál nebo hrát turecká hudba

-vařím po turecku…tohle vás fakt dokáže dostat z velké deprese.

Stačí si udělat pilav, taze fasulye, yoğurt çorbası nebo cokoliv z lilku.

  1. Obklopuju se lidma, kteří jsou také závisláci na této droze (turkofilové)

-sem tam si společně zajdem do turecké restaurace a utišíme naše žaludky a většinu našich smyslů dobrým jídlem, úžasnou kávou a přeslazeným sladkým

  1. Plánuju si cestu do Turecka

-je vlastně jedno jestli ten plán vyjde nebo ne. Dokáže vás to udržet v naději, že už brzy budete v Turecku (asi zažiju extázi až budu odklikávat letenky na internetu 🙂

  1.  Využívám všech co mají místo v kufru, aby mi dovezly něco bez čeho nemůžu žít  (Mikuláš z Turecka)

-naposledy např. nar ekşisi nebo černé olivy

Má to své pozitivní účinky! OPRAVDU!

Začínám vidět i usměvavé lidi a ne jen bubáky 🙂

Absťák se zmírnil a já můžu normálně žít.

Samozřejmě s plánem si zaletět pro dávku co nejdříve do země, kde je to stále pro mě doma.

Přemýšlím nad setkáním anonymních turkofilů, kde by jsme si s naší závyslostí mohli pomoctJ

 

Pojďme se podpořit i na Instagramu pod hastagem #jsemturkofil

By | 2017-08-06T12:41:04+00:00 Ağustos 6th, 2017|Genel|0 Comments

About the Author:

MERHABA!
Jmenuji se Michaela Canbulat a od roku 2008 žiju v Turecku, které se mi stalo druhým domovem. Turecko jsem si zamilovala a turecký jazyk mi otevřel dveře do tajů této úžasné krajiny.
Díky turečtině jsem mohla pochopit tureckou kulturu, náboženství a Turky a tím také získat plno skvělých tureckých přátel. Znalost tohoto úžasného jazyka mi také dala nezávislost – možnost se v Turecku cítit jako doma, vyjádřit své pocity a potřeby lidem kolem sebe.