A je tady zase čas Vánoc.

Pro někoho to znamená pohodu, pro někoho stres a pro mě je to čas, kdy se mě lidé asi nejvíc z celého roku ptají na to, zda jsem konvertovala k Islámu, zda mé děti jsou muslimové a zda slavíme Vánoce a pokud ano, jestli je slaví s námi i můj manžel.  

O Vánocích jsem psala už na svém blogu mnohokrát a musím říct, že jsem si Vánoce v Turecku vždy užívala a to hlavně proto, že jsem vedle sebe měla své nejbližší, tedy svého manžela a děti.(https://www.turectina.com/dvojita-nadilka-darku-aneb-vanoce-a-novy-rok-v-turecku/).                

Tento rok to jsou už naše 11. společné Vánoce.

Samozřejmě, jak naše děti rostou a chápou věci kolem sebe lépe a lépe, hledám způsob, jak jim předat naše české i ty turecké tradice bez toho, abych do toho zatahovala zbytečně moc náboženství. Většinou se tedy snažím, ty naše dvě kultury propojit a ukázat klukům to, že jedna druhou mohou obohatit a že se spíše doplňují než rozcházejí.

Těm, kdo se mě ptají, zda Vánoce slavíme, říkám ANO:), samozřejmě.

Vánoce jsou mým nejoblíbenějším svátkem a tady v Česku je krásně vidět, že křesťanské svátky může slavit opravdu kdokoliv i ateisti, kterými Češi z většiny jsou. Hodně lidí neví proč se zdobí stromeček, jak se narodil Ježíš a také lidové tradice se už moc nedodržují. Jde nám všem o to samé, aspoň jednou v roce se sejít, spojit naše rodiny a také si vzpomenout třeba i na jiné hodnoty v našich životech, jako je třeba láska a pomoc bližním.

Ani já ani můj manžel náboženství moc neřešíme. On je přesně, tak špatný muslim, jako já křesťan. Ale je to ten nejúžasnější člověk, kterého znám. Z nikoho na světě jeho náboženské vyznání nedělá lepšího člověka, než jsou ti ostatní.  Jsme k sobě tolerantní a otevření. Našim dětem dáváme prostor na to, aby se jednou až vyrostou rozhodli pro své náboženství sami. Já a děti s tureckou rodinou slavíme Kurban a Şeker Bayramı a manžel zase s námi slaví Vánoce a Velikonoce.

Víte jak Ježíš a Marie spojují naše dvě kultury?

Ježíš je pro muslimy druhým nejvýznamnějším prorokem. Korán se o Ježíši zmiňuje víckrát než o samotném proroku Mohamedovi. Je zde také popsáno jeho narození a zázraky, které za svého života udělal. Jeho prvním zázrakem bylo to, že jako novorozenec promluvil a ochránil, tak svou matku před tím, aby ji okolí soudilo za to, že jako neprovdaná žena podlehla hříchu a přivedla na svět dítě.

 

 

Marie má také pro muslimy zvláštní význam. V Koránu je několikrát zmiňovaná a je po ní v Koránu pojmenovaná jedna ze súr. Muslimové se k ní modlí a prosí ji o pomoc. 

Nedaleko starověkého města Efesos, asi jen 7 Km od města Selçuk, na Slavičí hoře (Bülbül Dağı), se nachází dům Panny Marie (Meryem Ana Evi), kde Marie dožila svá poslední léta. Efesos byl v té době velice významným městem a byl také cílem vážených a bohatých Řeků a také  mnoha prvních křesťanů. Žil zde svatý Pavel a svatý Jan, který sem měl přijít právě společně s Marií po smrti Ježíše. Místo domu Panny Marie, bylo nalezeno díky řádové sestře Kateřině Emmerichové a jejím vizím. Sestra nikdy v Turecku nebyla, ale ve své knize místo, kde se tento významný dům nachází popsala tak dobře, že se jej podařilo najít.

Věřící z celého světa se sem přijíždějí pomodlit, zapálit svíčku i zanechat svá přání na malém papírku. Dnes je dům malou kaplí. Jednou ročně se zde, vedle kaple v provizorním svatostánku, pořádá mše v den svátku Nanebevzetí Panny Marie. Jinak toto místo slouží jako muzeum a jiné mše se zde nepořádají.

Víte, že Turci v Istanbulu chodí na Nový rok zapalovat svíčky do kostela?

V Istanbulu se nachází pravoslavný kostel, ke kterému se na Nový rok stojí dlouhá řada. Jmenuje se Ayın Biri Kilisesi a už jeho název napovídá, že je třeba sem zajít první den v měsíci. Samozřejmě, tím nejvýznamnějším prvním dnem je 1.ledna. Křesťané, ale také Turci věří, že jejich přání se splní právě zde. Věřící, zde zapalují svíčky a modlí se. Klasickým přáním je například nová práce, nové auto a nebo narození dítěte.

V Istanbulu na vánoční mši:

Pokud v Istanbulu budete trávit Vánoce, doporučuju vám navštívit katolický kostel Sent Antuan Kilisesi na İstiklal Caddesi, kde se pořádají vánoční mše 24. 12 večer (zpívání vánočních koled) a  25. 12 mše v angličtině, italštině, polštině a turečtině. Pokud se v Istanbulu zdržíte až do Nového roku, můžete se jít podívat i na novoroční mši 1. 1, která je také v angličtině, italštině, polštině a turečtině.

 

 

Naše kultury jsou propojené možná více než si myslíme.  Po letech života v Turecku bych řekla, že my jako křesťané jsme Turky lépe přijímáni než jakýkoliv muslim je přijímán zde v Česku. Třeba se to časem zlepší a i my budeme jiným kulturám více otevřeni. Lidé by měli víc cestovat, poznávat okolní svět a nebát se. Hodně také záleží i na nás, jak své děti vychováme a jak dobrým příkladem pro ně budeme.

Víte, že tradici zdobení stromečku máme díky Turkům?

Dle turecké archeoložky a sumeroložky Muazzez İlmiye Çığ, pochází tradice zdobení stromečku, právě od prastarých Turků, žijících ve Střední Asii. Tito Turci (Öz Türkler) věřili, že přesně uprostřed naší země se nachází velký prastarý typ borovice (Akçam ağacı). Tento strom nazývali stromem života. Vzor stromu života lze najít na tureckých kobercích a dalších lidových výrobcích. 

Tito Turci  uctívali slunce. Věřili, že 22.prosince, kdy se začínají dny prodlužovat (zimní slunovrat),  spolu DEN a NOC zápasí. Po dlouhém zápase DEN nad NOCÍ vyhrává a právě toto vítězství neboli znovuzrození, Turci oslavovali pod touto velkou prastarou borovicí.

 

 

Tento svátek se nazýval NARDUGAN (nar=slunce, tugan, dogan=narozený) a jěště v dnešních dnech se na některých místech v turkických zemích oslavuje.

Turci se o tomto svátku modlili k velkému bohu Ülgenovi a děkovali mu za to, že jim vrátil slunce. Aby byli jejich modlitby vyslyšeny, pokládali pod strom dary a na větve vázali mašle. Při vázaní stuh na strom si v duchu přáli přání. Dodnes můžete na různých místech v Turecku vidět stromy plné uvázaných mašlí. V tento svátek se také uklízely příbytky, lidé si oblékali krásné oblečení, navštěvovali se starší členové rodin jako dědové a babičky. Rodiny tento svátek oslavovali společně, jedlo se a pilo.

 

Archeoložka Muazzez İlmiye Çiğ, dle svého bádání věří, že právě tento zvyk přešel od Turků ke křesťanům.  Tradice zdobení stromečku se měla pomalu šířit s Huny při jejich expanzi do Evropy. Poprvé se v Evropě klasický vánoční strom, jak ho známe i dnes objevil pravděpodobně v roce 1605 v německém Štrasburku a byl ozdoben různobarevnými papírovými růžemi, panenskými jablíčky, cukrovinkami a pozlacenými řetězy. Poté se měla tato tradice objevit i ve Francii a až v roce 1812 dorazil stromeček až do Prahy, kde ho poprvé ozdobil ve svém libeňském sídle pro své štědrovečerní hosty ředitel Stavovského divadla J. K. Liebich. Poté se stromeček začala zdobit i česká šlechta a ve 40. letech 19. století stromeček zdomácněl i v měšťanských rodinách.

Turecké archeoložce můžeme a nemusíme věřit, ale pro mě je to důkaz toho, že se naše kultury prolínají a že jsou naše česko-turecké děti součástí obou z nich.

Zítra je 22. prosince a DEN s NOCÍ bude znovu bojovat, tak jako už po tisíce let.

Tento den tak, může být součástí naší nové tradice, kdy oslavíme NARDUGAN-zimní slunovrat tím, že si ozdobíme stromeček, tak jako to kdysi dělali prastaří Turci. 

VESELÉ VÁNOCE! ŠŤASTNÝ SLUNOVRAT/NARDUGAN!

MUTLU NOELLER! NARDUGAN’INIZ KUTLU OLSUN!

Mişa